Uprchlíci ano či ne ?

27. srpna 2015 v 18:29 | Tocomnenapada
Imigrace, uprchlíci, běženci, lidská práva, solidarita, splácení druhým, lidskost…….. To vše se sbíhá v jenom jediném, živém a stále živeném tématu s "pracovním " názvem uprchlická krize. Zmítám se v tom a mám pocit, že asi nemám úplně jasný pohled na tuto novou skutečnost. Jsou chudáci oni nebo se jimi staneme za chvíli my ? Okolo sebe slyším obojí. Netroufám si na nějaké odborné rozbory a komentáře. V "běžném životě" jsou taky situace, kdy je něčeho příliš a obyčejného člověka to pak trápí. To máte jako onehdy s mravenci. Do jakých situací a nálad mě přiváděli. Možná , že i díky mravencům se mi "rozsvítí" a začnu chápat věci podstatně složitější.

A teď ten " mravenčí " příběh.

Stejně jako jindy jsem seděl doma u počítače a tu vedle na stole objevil mravenec. Ano, tem malý pracovitý, milý, neškodný a docela hezký tvoreček. Se zalíbením ho pozoruji a dávám pozor, abych ho nezamáčknul. Příjemné rozptýlení. Loučím se s mizejícím mravenečkem.
Za pár hodin si můj teď už skoro kamarád přivedl tři kamarády. Míhali se po stole, hledali asi něco k sebrání. Po mně tu určitě nějaké drobeček najdete. Tak si ho odneste a už mi dejte pokoj. Když jste tady, musím dávat pozor , abych vám kluci neublížil. Sakra, odvádí mě to od mojí práce. Proběhli se a zase zmizeli.
Druhý den už dorazila skupinka. A to už běhali nejen kolem mě po stole, ale kontrolovali celý pokoj. Trochu mě to rozladilo, ale co naplat. Vždyť mají chudáci hlad a mě to nic neudělá. Koneckonců prostor tu máme všichni.
Časem mravenci začali vodit i daleké příbuzenstvo a to už mi začalo vadit. Tak dost. Jakmile mě začínáte omezovat a ohrožovat, pak musím něco udělat. Sice s vámi cítím, ale já jsem tu taky a buď to budete respektovat, nebo se vydejte jinam. Tady už jde o moje vlastní já, o moji bezpečnost a nervy. Kam se podívám, tam je mravenec. Lezou mi do skříní do jídla, na stůl, lezou prostě všude. A protože je jich hodně, je jim jedno co si o tom myslím.
Začal jsem konat. Pokusil jsem se objevit všechny cesty, kudy se ke mně dostávají. Zdánlivě to nebylo nic těžkého, protože řady pochodujících mravenců se nedaly přehlédnout. Všechna ta vstupní místa jsem do jednoho ucpal. A bude klid, naivně jsem si myslel.
Po několika dnech a opakovaných pokusech zastavit příliv mravenců jsem to vzdal. Nebudu už tvorem humánním, už to nezvládám organizačně, technicky ale ani psychicky. Navštívil jsem jeden z velkoobchodů a pořídil zaručený prostředek na hubení mravenců. A jak jinak? Nasypal jsem prášek všude !
A opravdu byl pár dnů klid. Ovšem jen těch pár dnů. A jsou tu zase. Dorazili od sousedů a řeknu vám, opravdu nevím kudy. Dobře, i na to seurčitě řešení. Začal jsem obíhat sousedy a chtěl dohodnout společné radikální řešení. Když budeme držet spolu a pořebná opatření uděláme všichni, mravenci určitě minimálně zamíří jinam. V jednotě je sice síla, ale to se nám v domě nepovedlo. Nebyli jsme zajedno, očista se nekonala. A mravenci proudili dál. A je jich čím dál víc.
Co teď? Musím utěsnit, uzavřít, totálně znepřístupnit , zazdít nebo ještě něco víc udělat se svým bytem. Něco udělat musím !

Zatracení pracovití mravenci .
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama